Výcvikový tábor Zdoňov 2008.
Kdo si pořídí psa, ten musí počítat i s tím, že bude potřebovat pro něj nějaké vzdělání. Jako přípravný kurz jsem zvolil tento výcvikový tábor TART ve Zdoňově. Bývalý dětský tábor poskytuje skvělé podmínky pro ubytování psovodů i jejich psů. Okolí dává možnost se dostatečně vydovádět. Archibald King of Kouřim měl k tomu veškeré potřebné věci a navíc i svoji sestru Sáru.
Pátek 11.7.2008
Den odjezdu a příjezdu.
Tento den je nenávratně zapsán do historie jako první, kdy jsem na psím táboře. Celé dopoledne zabralo balení věcí, abych po O vyrazil jak soumar do Broumovského výběžku. Cesta byla příjemná a jednoduchá. Tábor jsem našel bez problémů a ubytování v chatce bylo stejně primitivní. Než přijela druhá část výpravy z Kouřimi, tak jsem zkusil hladkost povrchu místní komunikace na kolečkových bruslích. Když i Laguna dorazila, přišlo na vítání. Nejvíce radosti měli ze setkání sourozenci.
Po večeři se zjistilo, že největší zavazadlo s věcmi Zdendy zůstalo na svém původním místě v Kouřimi. Jelikož nebyl signál mobilního operátora a kouřový má dosah jen 5 km, tak jeho zoufalé SOS nebylo moc slyšet. Smutek jsme utopili ve třech pivech místního občerstvovacího zařízení a šli spát. Psiska si dala dobrou noc pohledem ze svých – našich postelí.
Sobota 12.7.2008
V 7:00 hodin začal nový den, který byl plný závodní činnosti. Tedy závodili jiní, my jsme si udělali cvičnou stopu a jednoduchou poslušnost a pak se vydali do Police n. M. pro benzín a papírové kapesníky, aby si Zdenda měl do čeho utírat nudle. MMS rodičům naznačila, že i v drsných podmínkách dokážeme přežít, neboť jsme zavedli do praxe heslo: „Co nemám, to nepotřebuji!“ Při relaxu po obědě nás však ze zálohy překvapila zásobovací kolona, která dovezla zapomenuté věci. Vděčné slovo ovšem nepadlo, neboť Zdenda tak ztratil možnost celou dobu chodit v jedněch ponožkách a tričku a já taky, neboť jsme se spravedlivě rozdělili o moje věci. Zde je vidět jaká je výhoda být průměrným středoevropanem na kterého padne a sluší vše co oblékne. Unavené dobrmánky jsme nechali odpočívat v chatě, koukli na chvíli na závodníky jak si na tom stojí a vyrazili na kolech za hranice všedních dnů. Polsko bylo co by kamenem dohodil a tak nebylo nutné jet ani moc daleko. Plán byl ale jasný, dojet se podívat mezi polský lid. Cesta zpět však tak snadná nebyla. Zelená značka na mapě slibovala turistickou cestu, ale to se neslučovalo se skutečností. Lesní cesta i se značkou se vytratila na pasece, kde polom byl hlavní její výzdobou. Naštěstí mapa a moje orientační schopnost podle mravenišť nás přivedly na správnou cestu. Ta připomínala vietnamskou džungli a pohyb na kolech byl jen naším snem. Po strastiplném lopocení, kdy Zdenda poznal jak těžký život by jej čekal na vojně při dobývání koty 620. Borůvky a energie sbalená na cesty, nám daly dost sil překonat tyto nástrahy přírody a my konečně stanuli na vršku, kde již bylo Česko i slušná cesta. Finiš k večeři nám po 16 km už moc práce. Po večeři byla nutná poslušnost a hlavně trhací práce. Arčí se s peškem pral jako hrdina, Sára ještě musela ochutnávat kůži. Smolný den ještě ale nekončil. Jen co vrchní přinesl první zrzavou vodu v půllitru, tak jsem dychtivým pohybem docílil toho, že jsem měl ve skle jen třetinku piva. Ani karty mi nepřinášely dost vítězství a tak jen ta láska mi mohla dneska přát. Ano, ta na mě čekala schoulená na mém spacáku a až do rána jsme se pak spolu tulili….
Neděle 13.7.2008
Neděle začala už v 4:30 hodin, když Sára navštívila Aračího v našem spacáku a on ji zuřivě vyprovodil na její půlku chaty. Pak až do 8 hod byl klid. I psí žena se dokáže urazit, když je odmítnuta :p Po snídani jsme zacvičili oblíbenou poslušnost a navázali obranou. Pak jsem naplánoval výlet i tažným psům. Opět jsme vyrazili po hranici, tentokráte v opačném směru a zase cesta stála za prd. 
V půlce jsme ji opustili a zkratkou přes les jsme se dostali na sjízdnou cestu. Po 6 km cyklostezky jsme se dostali k domovu a měli jsme hodné, unavené dobrmánky, kteří nás nechali opočinout po O na lůžku. Hodinka spánku vlila nových sil do žil nejen psům, ale i nám a tak jsme šli stopovat. Někdo si myslí, že jsme stáli u silnice a čekali na auta, ale my hledali stopy v poli. Do 17 h jsme byli zpět a čekali na povel k obraně. Místo toho přišel slejvanec. Škoda času a tak jsme v hospůdce čekali s pivínkem na večeři. Zdenda se dočkal oblíbeného smažáku a i já si nacpal břicho. Do večerky jsme zabili čas fotbálkem v teplické hospůdce. Jelikož Zdenda nemohl pít alkohol, získal v rámci výcviku funkci taxikáře vozidla Subaru. Při zpáteční cestě nám kus dělalo doprovod policejní auto, ale buď předpisová jízda, nebo lenost bývalých kolegů nedala příčinu k zastavení našeho stroje. Kdo by taky měl chuť úřadovat v 22:20 h! Psíci se tak dočkali svých pánů a mohli v klidu dál spát se svými sny o morkové kosti.
Pondělí 14.7.2008
Kdopak dneska dělal budíček? No přeci Sára. Uhrančivým pohledem mě tak dlouho hypnotizovala, až jsem s ní a s Arčím šel ven. Zdenda měl hlavu hluboko ve spacáku a tak raději to ani neviděl. Naštěstí pak jsme do snídaně zalezli ještě na kavalce. Po jídle byla na řadě stopa. Arčí ji šel hledat jednou, Sára z pilnosti dvakrát. Tu druhou jsme našli společnými silami, protože Zdenda zapomněl kde je. Nakonec se zase potvrdilo, že stopování je spolupráce psa s psovodem. Byla příprava k obraně. Sourozenci vytvořili kruhovou obranu a figurant se mohl uběhat máchaje rukama jako větrný mlýn. Arčí se vztekal hnedka napoprvé, Sára měla docela práci s tím se pořádně nasrat. Před obědem jsme stihli průzkumnou výpravu k místnímu rybníčku. Chvilka pokoje nebyla ani s plným břichem. Sára ožila asi za půl hodiny a prudila tak mocně, že jsem šel raději cvičit. Zdendovi to nedalo a šel taky. Dnes se Sára naučila nový cvik a to překonávání překážky A. Taky si dala závazek, že každý den se naučí něco nového. Prasečí nožku si hafani dali jako sváču a my zase 9 km na kole. Tentokrát byl vedoucí zájezdu Zdenda. Naplánoval za pomoci mapy trasu po naší oblíbené barvě – zelené! Sympatická cesta se brzy změnila v houštinu a ani jízda po louce nebyla nic moc. Zelená byla nakonec jen na keřích, protože značka zcela zmizela. Dnešní bloudění bylo organizované a tak jsem se nebál o to, že bychom minuli civilizaci. Nakonec co to je 300 m rozdílu proti nekonečnu? S takovým jsme se totiž vynořili v polské vesnici. Zbytek cesty byl již jen nudnou jízdou po asfaltové silnici do ČR. Po večeři jsme na táborovém ohni provedli ohřev klobásek, které jsme spláchli do žaludků rezavou vodou s pěnou. Spánek nás přepadl zákeřně v 23:30 h.
Úterý 15.7.2008
V Kouřimi se asi vstává v 6:00 hodin, protože i Sára začala být aktivní – nenápadně vykusovala matraci. Když viděla, že i já vidím jí, tak mě nevinně přišla pošťouchat čumáčkem v naději, že Arčí se taky zapojí do společenského života. Když nikdo nereagoval, vzala kůži na kousání a tak dlouho se vtírala, až ji Arčímu vnutila. Tak začal první ranní boj! Raději jsem s nimi šel ven, aby Zdenda mohl v klidu dál spát a neměl žaludeční vředy z neurotického probuzení J Taky to bylo opatření proti loužičkování, což Sára rovněž dokázala, že umí.Pak ještě honem do spacáku. Ale usněte, když máte na nohách 35 kg. S Arčím se ještě v posteli srovnám, ale Sářino poskakování v naší posteli to vyloženě kazilo. Do snídaně jsem to tedy proležel na půl oka. Po jídle tu byla poslušnost, čím dál lepší! Pak trocha obrany… slušné. V 10:30 h jsme vzjeli do Adru. Subaru odpočívala na parkovišti v Teplicích a my šli na vlak ČD, abychom do skal vstoupili na druhém konci. Seděli jsme osaměle na přeplněném nástupišti. Všem se sice naši dobrmani líbili, ale nikdo s nimi nechtěl sdílet stejné místo a to ani na chodbičce narvaného motoráčku. Ani průvodčí po nás nechtěl jízdné, za to pokladní u vstupu do skal nás obrala o 110 Kč. Před výpravou jsme se občerstvili a s plnými břichy jsme vstoupili. 
Otevřely se pěkné scenerie, které s námi obdivovaly zástupy turistů. Některá místa byla opravdu kouzelná i nebezpečná. O to víc bylo zajímavé vidět někoho jak tarabí kočárek po schodech a prosoukává se skulinami. Naši psi bravurně zdolávali všechny nástrahy a ještě stačili pozovat před objektivem. V úzkých místech nám návštěvníci dávali zdvořile přednost a my dělali hluché, když obdivně vzdychali nad jejich krásou. Po překážkách zbývala obyč cesta. Sára nás na vlastní oči přesvědčila, že pověra, že pes se do vody nevymočí je lživá. To pak vůbec nelže ani TV reklama na zdravou pramenitou vodu TOMA natura, když tvrdí, že se jedná o vodu neobvyklé chuti, která pramení v Adržbašských skalách. Tento den byla tato voda opravdu neobyčejné chuti a doufám, že si lidstvo na ní pěkně pochutnávalo. K vozu už to nebylo daleko a mohli jsme si i nakoupit pár věcí u místního hokynáře. V základním táboře jsme provedli trochu obran a uložili unavená dobrmančata do pelíšků. My se vrátili k TV a podívali se jak to chodí v pohádkách …Shrek.
Středa 16.7.2008
Je 6:00 hodin a v tu dobu Sára doma vstává a vítá asi paničku, která jde do práce. Dnes vítala jen nový den, protože nikomu jinému se vstávat nechtělo. Přesto jsem vylezl a vypustil smečku do lesa, aby loužička byla v přírodě a nikoliv na podlaze. Už to bylo opravdu aktuální! Po návratu stačilo Sáře připnout el. Obojek, dát povel „Místo“ a jedním impulsem ji vyslat Zdendovi do postele. Jsem zvědav, zda-li mu tak rychle do postele budou skákat i jiné kočky a na jaké impulsy. Pak jsme mohli vychutnat sladkou snídani. Po ní jsme sbalili 5-6 švestek a 2 psy a jeli se podívat na pevnost Dobrošov.
Tam akorát začínala prohlídka a ani jim nevadilo, že tam chceme se psy. Betonová obluda nás pohltila a Sára zpočátku projevila trochu obavy, zda nás taky někdy vyplivne ven. Chůze po 151 schodech do nitra zeměkoule jí nelákala a bylo potřeba ji nejdříve pořádně odbrzdit. Když poznala, že není cesty zpět a výprava jde dál, nezbylo jí nic jiného než nás následovat. Podzemní expozice jsme si prohlédli v klidu do doby než nadešel čas výstupu. 262 schodů do tvrze skousla jen se zaťatými čelistmi až ke střílně. Ovšem opuštění prohlídkové trasy po železných točitých schodech byl největší problém. Pištěním se dožadovala slitování, ale Arčí už byl venku a Zdenda na rukách ji nosit nechtěl. Možná se jí jen tak pevnost tak líbila, že nechtěla skončit s prohlídkou. Když tedy překonala tuto poslední nástrahu, mohla se s Archibaldem vydovádět na louce.V podzemí sice byla teplota 6 st C, ale nás zahřálo to, že ČS občané obdivovali nejen krásu našich psů, ale hlavně jejich vzorné chování, kdy neskákali průvodci do řeči svým štěkotem, ani se nikde neposrali strachem. Je faktem, že Arčí si neodpustil dobýt nové území svojí značkou. To ale nikdo neviděl a asi tak zůstane dlouho nepřeznačkována. Pochybuji, že v brzké době tam přijde jiný pes a uklízečka zde asi také nešňůruje rajony. Cestou do tábora jsme provedli prohlídku Náchoda a pak trochu i nákupů. Večerní doba pravidelného trávení ve společnosti piva nám příjemně utekla.
Čtvrtek 17.7.2008
Dnes Sára zaspala, protože vstávala až v 7:30 h. Šišky ale stihla udělat v pořádku až v lese. Počasí se ovšem vyspalo pěkně hnusně, protože protivně poprchávalo. V přestávkách jsme provedli stopu a několik cviků poslušnosti. Po O jsme se jeli projet do Teplic na kole, přičemž jsem vyposlechl několik Trendových nářků nad tím, jak mu kolo nejede. I u nemotorového vozidla platí zlaté „Kdo nemaže, nejede!“ Déšť přestal včas, abychom se mohli zúčastnit obran. Dnes malé A kousalo do ženské. Dvorní figurant Tomík Arčímu předhodil Petru, která se radostně oblékla do figurantského. Tak mohl předvést, že galantnost mužů při obranách se nenosí a hezky ji vyštěkal a dokonce i kousnul…do rukávu. První zákus byl takový nemastný – neslaný, ale rychle se otrkal. A co večer? No přeci posezení u pivínka…
Pátek 18.7.2008
Naši psíci asi večer šli brzy spát, protože brzy vstávali. V 5:31 h už stáli u dveří a signalizovali žádost o procházku. Zdenda byl v rauši a tak venčení zbylo zase na mě. Prošli jsme se po lese a shlédli východ slunce mezi stromy. O takové nezapomenutelné okamžiky se Zdenda ochudil a já mu je schválně neukázal ani na obrázku. Ještě jsem ale ulehnul a nechal psíky za odměnu dovádět na Zdendově posteli až do snídaně. Pak zase stopa a upevnit poslušnost. Do oběda byla volná zábava, někdo na posteli a někdo pod, ale jen do chvíle než jsem vyhlásil odjezd na kole k utahání psů. 
Po 9 km jsme dorazili k obědu akorát včas. Sára měla pěnu u huby jako když spolkla mýdlo. Odpočinek netrval dlouho, protože figuranti se nudili. Arčí kousnul do všech a jelikož se mně yželelo Sáry, tak jsem ji také oblékl do kšír a vytáhl na plac. Figurant i já jsme byli pěkně překvapeni jak hezky cvakala zuby a lovila kůži. Asi někde tajně trenovala. Zdenda asi raději vyznával lásku přes signál GSM. Nudě jsme nedali šanci 
a jízdou na kole jsme utužili Zdendovo tělo. Adržbach jsme zhlédli ze všech stran a vydali se zpět trasou mimo asfaltovou silnici. Večeře byla snědena a přišel čas na grilování. Klobásy se nám povedly a ani jedna nezbyla. Pak jsme se zapojili do společenského dění, baštění grilovaného masa kamarádů s nimiž jsme si zahráli petanque. Spánek mě přepadl v 00:00 h
Sobota 19.7.2008
Psí fronta u dveří v 5:32 h mě dostala ze spacáku, protože se nedalo předpokládat, že by Zdenda otevřel oko, natož dveře chatky. Když už byli hafani řádně vyvenčeni, tak i já si došel a jako premii si naordinoval hygienickou sprchu v teplé vodě a mohl ulehnout zpět na lůžko. Psíci si taky lehli, ale včas mě vzbudili na snídani. V 9:30 h byla vyhlášena obrana. Sára dostala poslední příležitost vycenit zuby na figuranta, kdežto Zdenda ocenil klid na lůžku. Při odpočinku přijel konečně taxik pro Sáru a Zdendu, který už měl hezky sbaleno. Sára i po 10 dnech poznala svojí paničku a řádně se před odjezdem rozloučila s Arčím. Osamoceni jsme snědli oběd a každý ulehl na jedné postele. Jak je snadné usnout, když je klid. Tak jsme zaspali i dešťovou přeháňku místního významu i sběr dřeva na večerní táborák. Abychom se nemuseli stydět před ostatními, tak vášnivý aportér přitáhl z lesa taky kus větve. Do večeře byla poslušnost za poslední kousky točeného salámu jako vystřižená a i obrana stála za něco…Za co? Hádej! J Pak trocha běhu na vzdálenost 5 km k unavení dobrmánka a hurá na večeři. Tábor byl ukončen rozdáním triček a rozžehnutím ohně na kterém se smažily poslední kusy masa. Ani dnes usnutí není žádný problém …
Neděle 20.7.2008
Dnes jen zabalit, rozloučit se a hurá k domovu. Doufám, že příští rok si opět přijedu s Archibaldem zaskotačit…